Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.)

Lichořeřišnice větší

(Tropaeolum majus L.)

Lidové a jiné názvy

Kapucínka, chybný název je řeřicha.

Řád

Brassicales (brukvotvaré)

Čeleď

Tropaeolaceae (lichořeřišnicovité)

Rod

Tropaeolum (lichořeřišnice)

Zařazení

Deficient, rostlinné antibiotikum (bacteriostaticum, virustaticum, antimycoticum).

Historie a původ lichořeřišnice

Lichořeřišnice větší, původem z oblasti And v Ekvádoru, Peru a Kolumbii, se do Evropy dostala z Peru v 16. století během období významných zámořských objevů. První písemné zmínky jsou z roku 1648. Jihoameričtí indiáni tuto bylinu používali k léčení infikovaných ran. V Evropě se osvědčila jako účinný prostředek při léčbě akutních i chronických zánětů močových cest. Vzhledem k tomu, že se účinná látka vylučuje částečně dýchacím traktem, využívala se lichořeřišnice také při onemocnění dýchacích cest.

Její léčivé účinky objevil i Pietro Andrea Mattioli. Poznatky tohoto renesančního lékaře a botanika působícího na dvoře Rudolfa II. přispěly k dalšímu zkoumání byliny. V polovině 20. století uvedla firma Madaus na trh lék Tromalyt, který našel uplatnění v oblasti urologie – při léčbě nemocí prostaty a ledvin.

Kde lichořeřišnici najdete

Lichořeřišnice zahrnuje přibližně 90 druhů, které rostou v Jižní a Střední Americe. Zplaňuje však i na mnoha dalších místech tropických a subtropických oblastí. Tato rostlina je primárně letnička, ale některé její odrůdy jsou vytrvalé.  Pro svůj růst vyžaduje teplé a slunné stanoviště, snese však i polostín.

Jak lichořeřišnici poznáte

V našich podmínkách je lichořeřišnice větší (lat. Tropaeolum majus L.) jednoletá bylina s plazivou lodyhou, která může dosahovat délky až 3 metry (v původních oblastech výskytu až 5 metrů). Listy jsou štítovité s ovíjivými řapíky, celokrajné a lysé. Květy jsou pětičetné, až 7 cm široké, na ovíjivých stopkách s okrouhlými kališními lístky, které jsou oranžově červené. Kvete od června do října. Plodem je tobolka. Lichořeřišnice je velmi citlivá na mráz a v našich podmínkách zplaňuje jen zřídka. Prakticky netrpí žádnými škůdci a chorobami, a dokonce odpuzuje plísně a hmyz. Rozmnožuje se semeny.

Síla lichořeřišnice: účinné látky a užívané části

Využívané části lichořeřišnice jsou květy, listy, semena a čerstvá šťáva. Listy jsou bohaté na vitamin C a sbírají se po celou dobu vegetace. Semena se sbírají až po dozrání, tedy během září a října. Jsou přírodním zdrojem železa a fosforu. Klíčovou látkou je thioglykosid glykotropeolin, který se štěpí pomocí enzymu myrosinu na vlastní mikrobiálně účinnou složku benzylisothiokyanatan. Tato složka je účinná proti širokému spektru bakterií. Nejvyšší zastoupení sloučeniny je v plodu. Lichořeřišnice obsahuje také silici a draslík.

Jak lichořeřišnice pomáhá a kdy je vhodné ji vyhledat

Lichořeřišnice větší působí výrazně antibioticky, zejména v oblasti urogenitálního aparátu – při léčbě zánětů močových cest, včetně akutních a chronických případů. Je účinná proti širokému spektru bakterií, včetně streptokoků, stafylokoků, proteus vulgaris, escherichia coli, salmonely a další.

Příznivě působí rovněž při zánětech dýchacích cest. Napomáhá zmírnit příznaky a urychluje proces léčby.  Tinktura z lichořeřišnice se osvědčila při léčbě zánětu zvukovodu a používá se také proti padání vlasů a k povzbuzení jejich růstu. Účinek rostliny na růst vlasů je dnes možné považovat za prokázaný.

Lichořeřišnice je také velmi vhodná jako doplněk při užívání antibiotik, protože zesiluje, rozšiřuje a urychluje jejich účinek. Má pozitivní vliv při léčbě zánětů vaječníků a zánětů prostaty. Pomáhá zmírňovat příznaky a podporuje celkové zdraví díky svým protizánětlivým účinkům. Rozemleté plody lichořeřišnice působí jako jemné, ale účinné projímadlo.

Jak dosáhnout maximálního účinku

Aby bylo působení lichořeřišnice co nejúčinnější, doporučuje se její aplikace v jednodruhové podobě, protože do směsí se příliš nehodí. Účinek nastupuje již po dvou hodinách, s maximální účinností mezi pěti až osmi hodinami. Po šestnácti hodinách účinek odeznívá. Proto je nutné aplikovat lichořeřišnici alespoň dvakrát denně.

• Preparát je vhodné podávat v intervalu osmi hodin.
• V jedné kůře aplikujte nejméně deset dnů.
• Celková doba léčby by měla pokračovat týden po vymizení příznaků.
• Dodržujte doporučenou denní dávku.
• Nejsou známé případy předávkování.

Je důležité svůj zdravotní stav a používání bylinky konzultovat s lékařem, protože jakákoliv bylinná léčba by měla být vnímána pouze jako podpůrná.

Bezpečné užívání

Nejsou známé případy nežádoucích účinků ani kontraindikace s léky. Při vysokých dávkách může ojediněle dojít k nechutenství, nevolnosti a bolestem břicha. Nejsou zaznamenané žádné nežádoucí účinky v těhotenství a při kojení, ale s ohledem na národní legislativu ji v tomto období nelze doporučit. Manipulace s živými rostlinami může u citlivějších jedinců vyvolat zčervenání pokožky.

Zajímavosti

• Když Carl Linné, významný švédský přírodovědec a lékař, rostlinu popisoval, zvolil název Tropaeolum (z lat. tropaeum, což znamená trofej ve smyslu vítězství v bitvě). Lichořeřišnice mu svými listy totiž připomínala štíty a květy zase helmice probodnuté kopím a potřísněné krví.
• Poupata a nezralé plody naložené v octu se podávají jako náhrada kaparů. Kvůli projímavým účinkům se však nedoporučuje konzumovat poupata ve velkém množství.
• Mladé listy a květy se přidávají jako koření do salátů (chuť podobná řeřiše). Listy je nutné konzumovat čerstvé, protože při skladování se u nich rozvíjí hořká chuť.
• Klinické testy potvrdily, že užívání lichořeřišnice u zvířat stimuluje tvorbu protilátek, což naznačuje její potenciál posilovat imunitní systém.
• Ve viktoriánské květomluvě znamená lichořeřišnice „vlastenectví“.
• Lichořeřišnice byla populární bylinou i u amerických prezidentů. Pěstoval ji Thomas Jefferson a do své zeleninové polévky ji přidával Dwight D. Eisenhower.

Čaj, odvar či tonikum. Lichořeřišnice v domácích receptech

• Odvar z lichořeřišnice

Odvar připravíme krátkým povařením. Na hrst čerstvých listů postačí přibližně 250 ml vody. Pijeme ho třikrát denně v množství 350–375 ml.

• Urologický čaj

Receptura i standardy pro urologický čaj jsou uvedeny v ČSL IV (Československý lékopis, čtvrté vydání). Do čaje, který je běžně k dostání v lékárnách, se doporučuje přidat čajovou lžičku tinktury z lichořeřišnice, což zvýší jeho účinnost.

• Vlasové tonikum

Pro přípravu vlasového tonika podle francouzského lékaře a bylináře Henriho Leclerca potřebujeme 100 g nati lichořeřišnice, 100 g listů kopřivy, 100 g nati brčálu barvínku a 25 g cibule. Všechny ingredience naložíme do jednoho litru 90% lihu a uložíme na teplé a tmavé místo na 14 dní. Po přefiltrování vtíráme do pokožky hlavy jednou za 14 dní.

• Vlasová voda proti padání vlasů

Vlasová voda proti padání vlasů se připravuje ze 100 g kořene kopřivy, 100 g listů a 100 g květů lichořeřišnice a 100 g dřeva zimostrázu. Všechny ingredience smícháme v 700 ml kvalitního rumu a necháme 14 dní macerovat na teplém a tmavém místě. Po maceraci směs slijeme a používáme k pravidelné masáži pokožky hlavy.

Byliny s podobným účinkem

• Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) – látky obsažené v plodech působí příznivě při potížích s močovým ústrojím.
• Brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus L.) – je velmi ceněná pro široké spektrum zdravotních benefitů. Její plody jsou bohaté na antioxidanty, mají silné protizánětlivé účinky a zvyšují odolnost organismu proti infekcím.
• Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) – působí diureticky a antisepticky na močové cesty. U nás je chráněná.
• Svízel syřišťový (Galium verum) – jeho nať má silné močopudné účinky a pomáhá tak vylučovat odpadní látky z těla.
• Bez černý (Sambucus nigra) – látky obsažené v květech mají diuretické účinky a působí pozitivně na průdušky.
• Libeček lékařský (Levisticum officinale) – působí močopudně, odstraňuje plynatost a zlepšuje trávení.

 V článku byly použity vedle osobních zkušeností informace z článků a publikací:

- Morton 1981

- Stuart 1979

- Goel a Kumar 1989

- Carlson a Kleiman 1993

- Fleury de la Roche 1924

- Ernest Small, 1997, Culinary Herbs

- The Journal of Nutritional Biochemistry, Volume 12, Issue 8, Pages 492-496

W.Bettger

- List of German Commission E Monographs (Phytotherapy) Published 29. 5. 1992.

- Current Medical Research and Opinion, 2007, Vol. 23, No. 10, Pages 2415 – 2422, Uwe Albrecht, Karl-Heinz Goos, Berthold Schneider

Autor
MVDr. Jiří Pantůček a kolektiv Green idea